Tak postupně sem začnu přidávat i zvířecí členy naší rodiny, většina z nich se ke mně dostala s né moc hezkým příběhem, ale hlavní je, že žijí... 
No a proč Kulíšek, to bylo někdy v roce 2004/2005 (fakt už úplně přesně nevím), tak mi volal kamarád, že má ježčí mládě se kterým si hrál pes a jestli mi ho může přivézt. Když mi podal do ruky to zkrvavené nic co stěží dýchalo, chtělo se mi brečet. Abych ho zahřála, šoupla jsem ho do kulichu a šupajdila na veterinu. Tam mi bylo řečeno, že s tímhle nic neuděláme a že ho mám dát někam v klidu umřít... Na tohle já neslyším a tak jsme začali dělat vše pro záchranu jeho života. Tržné rány od psích zubů byly nakonec to nejmenší, zlomená zadní nožička nebyla jak fixovat a na zápal plic dostával antibiotika... Je tedy fakt, že zůstal maličký, nožičku po zlomenině při chůzi legračně kroutí, ale je a je spokojený. Já o to víc, protože jsem zase jednou pomohla tam, kde si zvíře samo pomoci nemohlo...